Pancéřové schránky, ocelopancéřované pokladny, ohnivzdorné skříně, ocelový kancelářský nábytek, regály, trezory do zdi, nedobytné kasety, střádanky, ale především stavba bankovních trezorů. To byla doména výjimečné, prvorepublikové, společnosti Tresoria
Společnost byla původně založena roku 1879, jako jedna z prvních továren ohnivzdorných pokladen v Čechách. Nesoucí název svého zakladatele A. Kauble s.r.o. Smíchov. Po úmrtí majitele v roce 1882, je společnost převzata a přejmenována na Tresoria s.r.o., Praha – Jinonice, později přejde na akciovou společnost, jejichž továrna se nacházela hned vedle firmy Walter v Praze Jinonicích.
Již za Rakouska Uherska se stala společnost A. Kauble velmi úspěšným konkurentem rakouské Firmě Wertheim, jejichž pokladny se staly synonymem pro nedobytné pokladny. V té době, se dokonce všem pokladnám, lidově říkalo „wertheimky“, stejně tak jako dnes laická veřejnost nazývá všechny starožitné pokladny, obecně, „popelky“.
Po vzniku nového Československého státu, přesidlovalo mnoho společností z Rakouska do Prahy, a v té době sílila velmi poptávka po pokladnách a skříních pro tyto firmy. Rozmach byl tak veliký, že se Tresoria rozhodla společnost zakcionovat, a začala se stavbou továrny v Praze Jinonicích. O její výstavbu se zasloužil Vítězslav Kumpera (mimo jiné předseda správní rady, a spoluvlastník, letecké továrny Walter). Tu vybavila, na tu dobu, nejmodernějšími stroji a zařízením, což jí dopomohlo k vedoucímu postavení v oboru.
Ač se zdá, že největší doménou firmy Tresoria byla stavba klasických ocelopancéřovaných trezorů a pokladen (jistě že ano, významnou), nejvíce se společnost zabývala stavbou bankovních trezorů. Vedoucí místo ve stavbě trezorů pro banky, zajistila firmě Tresoria, patentovaná žaluziová armatura betonových trezorových stěn. (patent čs 15 182) Tuto armaturu vynalezl ing. J. Bertl, profesor vysokého učení technického v Praze. Již v té době testovala Tresoria své výrobky, nejen ve svých laboratořích, ale nechávala provádět testy ve výzkumném ústavě technickém při vysokém učení v Praze a Brně. Díky tomu se stala jednou z, pouze dvou, českých firem, které byly schopné se svým systémem uspět při stavbách bankovních trezorů. Druhou firmou s podobným, avšak dlaždicovým systémem armatur, byla také česká firma Ippen.
Vysokou bezpečnost a výjimečnost systémů a výrobků Tresorie dokládá nespočet bank a peněžních ústavů v celém Československu. Dodala například armaturu pro státovkový trezor nově vzniklé Národní banky Československé v Praze, postavila dokonce největší trezor, té doby, Poštovní spořitelně v Praze. Postavila trezor živnostenské banky v Praze, Městské spořitelny Pražské, Městské spořitelny na Královských Vinohradech, Městské spořitelny v Brně, Králově Poli, Kralup nad Vltavou, dokonce armovala stěny trezoru pro Jednotu pro dostavění chrámu Svatého Víta, v němž měl být uložen chrámový poklad a dokonce i korunovační klenoty. Významnou zakázkou byla také výstavba trezoru pro Škodovy závody, v novém paláci ředitelství v Praze. Na Slovensku postavila trezor například pro Městskou spořitelnu v Bratislavě. Samozřejmě stavěla trezory, pro tehdy, velmi oblíbené kampeličky a spořitelny, například Okresní hospodářskou záložnu v Poděbradech, Ústřední jednotu hospodářských družstev v Praze. Také pro pojišťovny, Okresní nemocenskou pokladnu v Kralupech nad Labem a Plzni. A samozřejmě také pro mnoho soukromých firem, příkladem jen klenotnická firma Hugo Freund a Spol., kde probíhala složitá stavba trezoru ve druhém patře činžovního domu, s velmi drahým zajištěním stropu, kde byl přes 20 000kg těžký trezor i s dveřmi postaven na traverzách. Současně firma tresoria vyvíjela bezpečnostní dveře k bankovním trezorům, kterými osadila trezory Živnostenské banky v Praze.
I ostatní výrobky firmy Tresoria se vyznačovaly, na tu dobu, moderním vzhledem a na pohled velkou bezpečností. Další specialitou byly pancéřové pokladny se žaluziovým zajištěním a dokonce chemickým zajištěním, vynálezem Dr. Ing. Cyrilla Krauze, poradce národní obrany a profesora vysokého učení technického v Praze. Pokladny vyráběla podle tehdy „anglického vzoru“, a osazovala je vlastními klíčovými a heslovými zámky. Bezpečnost zvyšovala osazováním měděnými pláty a napojováním na elektronické zabezpečení. Takových pokladen dodala například přes sto kusů různých velikostí pro hlavní ředitelství pošt a telegrafů v Sofii.
Pro bankovní domy, jež si nemohly dovolit drahé komorové trezory, vyráběla Tresoria lehčí ocelopancéřové trezory s bezpečnostními schránkami, takzvané „safesy“, kterými osadila třicet šest dlouhou stěnu, se dvou tisíci kusy schránek pro Poštovní spořitelnu v Praze, nebo také dodala tisíc kusů pro bankovní dům Petschek v Praze. Tresoria považovala tyto depozitní schránky jako reprezentativní, pro styk banky s klientelou, a proto například osazovala tyto schránky prvotřídními zámky s kontrolní uzávěrou, a kontrolními zámky s počítadlem odemčení, což mělo zvyšovat důvěru zákazníků banky.
Dalším velmi oblíbeným výrobkem té doby, byly takzvané dětské střádanky. Tyto „kasičky“, tresoria vyráběla přímo hromadně, ročně dodávala přes sto padesát tisíc kusů různým peněžním ústavům, které je dále prodávaly svým klientům, po celé republice i do zahraničí. Tresoria vyráběla střádanky ve dvou provedeních. Nejrozšířenější poniklovanou ocelovou, a luxusnější takzvanou „americkou“, která byla potažena kůží. Dnes se tyto dětské střádanky stávají žádaným sběratelským kouskem, a to dokonce i v zahraničí.
Zdroj: dobový tisk, foto VCPD, foto P.Gec, aukro.cz, materiály Tresoria,
patenty 15182, 38290, upv.cz
