Ne vždy byl na nitranské pátračce v případě potřeby k dispozici služební automobil nebo alespoň služební motorové kolo. Z tohoto důvodu musela ve čtvrtek 7. září 1933 odpoledne cestovat hlídka pátrací stanice k případu loupeže spáchané se střelnou zbraní dokonce vlakem.
Toho dne, krátce po poledni, vyžadovala četnická stanice Oponice v politickém okrese Topoľčany vyslání služebního psa k pátrání po neznámých pachatelích krádeže ovoce v obci Preseľany, kteří se však nakonec dopustili zločinu loupeže. Ke změně právní kvalifikace skutku došlo v okamžiku, kdy jeden z pachatelů krádeže, utíkající se svým lupem, zranil při pronásledování majitele výstřelem ze střelné zbraně, aby si mohli ponechat svůj lup. Tím pádem se stal z prosté krádeže zločin loupeže.
Zápis ve služební knížce
Po příjezdu do dvacet kilometrů vzdálené železniční stanice byla hlídka pátračky, vedená štábním strážmistrem Slechanem a dále tvořená strážmistrem Votrubou se služebním psem Altem, očekávána místním četníkem na zkoušku závodčím Otto Moravcem.
Po příchodu na místo činu, do zahrady Petera Varadínka, bylo strážmistrem Františkem Mořinglem z oponické četnické stanice sděleno, že majitel přistihl v noci ve své zahradě trojici mužů, kteří mu kradli ovoce. Ve snaze je dopadnout začal s jejich pronásledováním. Když se snažil dostihnout jednoho z nich, tak muž pojednou po svém pronásledovateli vystřelil z nezjištěné zbraně a zranil jej čistým průstřelem levé nohy. Díky tomu se všem třem pachatelům podařilo utéct s kradeným ovocem i přesto, že byli dále pronásledováni výstřelem zalarmovanými sousedy.
Alto, svým pánem opakovaně uvedený na stopu se však vždy vracel zpátky do zahrady. Tím bylo jasné, že opakovaně navětřil místo stopy některého z pachatelů čerstvější stopy jejich pronásledovatelů. Pole a zahrady, kterými pachatelé utíkali z místa činu, byly pošlapány jak jejich pronásledovateli, tak i následně srotivšími se zvědavci, přičemž nebylo možno rozeznat, které ze stop patří pachatelům a které jiným osobám.
Vzhledem k tomu, že pachateli byly odcizeny tři plné pytle ovoce, dalo se předpokládat, že se bude jednat o někoho z místních obyvatel.
Kroky četníků nejprve vedly k místním známým firmám a bylo po nich požadováno prokázání alibi na minulou noc. Díky tomu se podařilo hlídce pátrací stanice ve spolupráci s místními četníky zjistit, že čin má na svědomí několikrát pro rvačky a krádeže trestaný Emil Šiška z Preseľan se svými bratranci Ignácem a Jozefem Vaškovými, žijícími v téže obci, rovněž opakovaně trestanými pro drobné krádeže.
Při domovní prohlídce byl v kůlně domku Šiškových nalezen starý šestiranný revolver, z něhož bylo přednedávnem vystřeleno. Rovněž tak bylo nalezeno i odcizené ovoce.
Všichni tři pachatelé byli dodáni do vazby ve věznici okresního soudu v Topoľčanech. Soudu byl dodán i doličný předmět – použitá zbraň.
Zranění Petera Varadínka nebylo díky čistému průstřelu svalstva nohy vážné a nezanechalo žádné následky.
Alto
V sobotu 16. září 1933 hned ráno byla pátrací stanice v Nitře žádána četnickou stanicí Bučany v politickém okrese Hlohovec o vyslání služebního psa k pátrání po neznámém pachateli krádeže vloupáním do hostince v obci Malženice.
Do téměř čtyřicet kilometrů vzdálené obce vyrazil automobil pátračky, řízený štábním strážmistrem Dřevickým.
Po příjezdu na místo bylo velitelem místní četnické stanice vrchním strážmistrem Matějem Krsem sděleno, že z hostince Jozefa Bohunického byly odcizeny lihoviny v ceně 600 Kč. Ke spáchání krádeže došlo po vylomení dveří do sklepa.
Alto byl strážmistrem Votrubou uveden na stopu právě v místě, kudy pachatel odcházel po spáchání krádeže. Odtud služební pes sledoval stopu po travnatém okraji příkopu a pak dále pěšinou až k nedalekému domu Štefana Bunčeka, kde ve stopování ustal.
Jelikož bylo důvodné podezření, že je v minulosti trestaný Bunček pachatelem krádeže, byla v jeho domě provedena domovní prohlídka, při níž byly nalezeny věci, pocházející z různých krádeží vloupáním spáchaných v Nitře a jejím okolí. Na půdě kolny pod suchou jetelinou byly nalezeny ukryté dřevěné vidle odcizené v hostinci Jozefa Bohunického, který je zrovna naproti Bunčekovu domku.
Z tohoto důvodu byl Štefan Bunček zatčen a podroben na obecním úřadě výslechu. Při tom se doznal ke spáchání více krádeží vloupáním a dokonce prozradil i své společníky, kteří byli rovněž zatčeni. Při následně provedených domovních prohlídkách byly v jejich bytech další kradené věci.
Všichni tři zatčení byli i s je usvědčujícími předměty dodáni do vazby okresního soudu v Hlohovci.
Většina pachatelů krádeží vloupáním v obvodu nitranské pátračky dojížděla totiž ve snaze zabránit svému dopadení do vzdálenějších míst od svého bydliště. V uvedených případech tomu bylo přesně naopak. Bunček dokonce neváhal vykrást sklep svého bezprostředního souseda.
Zřejmě netušil, že na místo činu bude přivolán speciálně cvičený služební pes četnické pátrací stanice.
O týden později dokonce hlídka pátrací stanice, tvořená štábním strážmistrem Píclem a strážmistrem Votrubou s Altem, cestovala autobusem do více než dvacet kilometrů vzdálené obce Pata v politickém okrese Šaľa a následně šla pěšky do tři kilometry vzdálené sousední obce Šoporňa, aby zde na místní četnické stanici ověřila informace od konfidenta, týkající se pašování motáků do věznice krajského soudu v Nitře.
Od velitele četnické stanice v Šoporni praporčíka Antonína Barborky se hlídka pátračky dozvěděla, že jimi hledaným mužem je stavební polír Jozef Gál. Dotyčný měl následujícího dne přijet do Nitry s dopisem, určeným jeho ve zdejší vazební věznici pro vyloupení několika pokladen drženému bratru Jánu Gálovi.
Bylo dohodnuto, že za účelem poznání Jozefa Gála přijede druhý den časně ráno do Nitry zdejší štábní strážmistr Tomáš Vopelka, který jmenovaného osobně zná.
Následující den před polednem Jozef Gál skutečně přijel na kole do Nitry, navštívil zde advokáta svého bratra Jána a dále se poptával místních zločinců na adresu lupiče pokladen Gézy Sýkory.
Nitranští místní zločinci se snažili být zadobře s šéfem četnické pátračky, a proto bez skrupulí obětovali přespolního kasaře.
Poté, co se tuto informaci dozvěděl vrchní strážmistr Procházka od svých konfidentů, bylo mu hned jasné, kdo je oním neznámým spolupachatelem Jána Gála, po němž četníci již delší dobu marně pátrají.
Okamžitě poté následovala cesta do Šuran v politickém okrese Nové Zámky s cílem Sýkorova zatčení a provedení domovní prohlídky v jeho domě. Na tuto akci vyrazil plně obsazený automobil pátrací stanice, v němž nemohl chybět strážmistr Votruba s Altem.
Na příjezdu do Šuran automobil pátračky netrpělivě očekával náměstek velitele tamní četnické stanice praporčík Jan Vilém Skabranský.
V noci totiž došlo k pokusu o vyloupení pokladny na notářském úřadě ve dvanáct kilometrů vzdálených Nových Zámcích a u všech evidovaných kasařů má být z tohoto důvodu prověřeno alibi na předchozí noc.
Příjezdem plně obsazeného automobilu pátračky se služebním psem byl Géza Sýkora doslova zaskočen. To bylo prvním znamením, že Sýkora nemá čisté svědomí.
Důkladně provedenou domovní prohlídkou v domku Sýkorových však nebylo nalezeno vůbec nic, co by jej usvědčovalo z trestné činnosti.
Strážmistr Votruba uvedl Alta na Sýkorovu stopu a služební pes dovedl četníky ke mlýnu ve směru na Nové Zámky, kde v kůlně objevil nedávno ukryté kasařské náčiní.
Zabavené kasařské náčiní
Pod tíhou tohoto důkazu Géza Sýkora rezignoval. Byl zatčen a dodán do vazby okresního soudu v Nových Zámcích.
Při následně prováděných výsleších byl usvědčen nejen z pokusu o vyloupení pokladny, při kterém byl vyplašen samotným notářem, ale i z několika případů vyloupení pokladen, kterých se dopustil spolu s již dopadeným Jánem Gálem.
Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
