Velitele četnické pátrací stanice v Bratislavě vrchního strážmistra Jana Procházku od počátku roku 1933 trápil množící počet případů vyloupených pokladen v jeho staničním služebním obvodě.
Tyto případy nejen zaplňovaly Přehled činů, jejichž pachatele se nepodařilo do 7 dnů vypátrat, vedený kancelářským pomocníkem pátračky, ale také plnily stránky denního tisku a tím pádem se o ně zajímal i velitel bratislavského četnického oddělení major Karol Bedrich Fiala, který pátrací stanici od počátku roku 1933 přímo řídil.
Až v létě 1933 se bratislavské pátračce podařilo zjistit první použitelné informace, které svědčily o tom, že pachatelé těchto činů jsou z Moravy, odkud vždy na místo svého činu přijíždějí a pak zase v podstatě beze stopy zmizí.
Tato skutečnost byla ihned uvedena v pátracím oběžníku rozeslaném nejenom všem četnickým stanicím, četnickým pátracím stanicím a státním policejním úřadům na Slovensku, ale také všem četnickým pátracím stanicím a státním policejním úřadům v zemi Moravskoslezské.
Ve spolupráci s kolegy z brněnské četnické pátrací stanice se podařilo zjistit, že jistý autodopravce Jeřábek z Boskovic byl několikrát najmut bandou lupičů pokladen k cestě na Slovensko a zpět. Byl by hloupý, aby odmítnul jízdu do místa vzdáleného více než dvěstě kilometrů a k tomu královsky zaplacenou.
Díky informacím od šoféra Jeřábka se brněnské pátračce podařilo vypátrat a zatknout lupiče pokladen Josefa Němce z Vranovic v politickém okrese Hustopeče a Julia Vyžrálka ze Smržic v politickém okrese Prostějov.
Výslechy zatčených, kterým byl přítomen i vrchní strážmistr Procházka z bratislavské pátračky, se podařilo zjistit, že Vyžrálek byl vůdcem lupičské bandy, kterou organizoval spolu s kasařskými tlupami Kolka a Davida jistý bývalý finanční komisař JUDr. Jaroslav Jirsa z Bratislavy, který byl před nedávnem odsouzen pro braní úplatků za daňové odpisy. Další pikantností bylo, že donedávna vážený JUDr. Jirsa byl bratrem četnictvu velmi dobře známého kasaře Rudolfa Jirsy.
Ve spolupráci brněnské a bratislavské pátračky se podařilo zjistit a dokázat, že JUDr. Jirsa vozil z Bratislavy kasařům jejich náčiní na místo vloupání a vyloupení pokladny a poté je zase odvážel zpět, aby se u členů bandy v případě kontroly četnictvem nebo policií nic nemohlo nalézt.
Tak tomu bylo v případě vyloupení nedobytné pokladny v Hochštetnu vzdáleném 35 kilometrů od Bratislavy, v Malackách vzdálených 40 kilometrů a v Šamoríně vzdáleném 25 kilometrů.
Při domovní prohlídce byla v bytě doktora Jirsy nalezena řada předmětů pocházejících z případů vloupání, například psací stroj.
Zatčení JUDr. Jaroslava Jirsy, ke kterému došlo dne 23. prosince 1933 a odhalení, že byl vůdcem a organizátorem lupičů pokladen bylo skutečným soustem pro denní tisk. Kromě toho bylo tím nejlepším vánočním dárkem bratislavské pátračky veliteli četnického oddělení majoru Fialovi.
Vyšetřující soudce u bratislavského krajského soudu nehledě na Vánoční svátky pracoval na vyšetřování senzačního případu. Z Moravy byli zatčení zločinci Stejskal, David a Kolek dopraveni do vazby u bratislavského soudu a byli konfrontováni jak s JUDr. Jirsou, tak i s dříve zatčeným šoférem a autodopravcem Jeřábkem z Boskovic. Jeden ze zatčených se již úplně přiznal a jeho výpovědi plně potvrdilo šetření bratislavské četnické pátračky. Ostatní dva, včetně JUDr. Jirsy svůj podíl na trestné činnosti popírali.
Vzhledem k tomu, že kasař Jirsa byl nezvěstný, bylo po něm vyhlášeno pátrání pro oblast celé Československé republiky. Jeho dopadení a zatčení však bylo otázkou několika dnů.
Rovněž Rudolf Jirsa po svém dodání do vazby ve věznici bratislavského krajského soudu jakoukoliv svoji trestnou činnost, jak se dalo ostatně předpokládat, popíral.
Postupně bylo zatčeno ještě několik dalších osob zapojených do činnosti kasařské bandy. Následně bylo potvrzeno i původní podezření o organizované činnosti tří kasařských tlup. O potrestání jejich členů následně rozhodl bratislavský krajský soud.
Po odpykání uloženého trestu se bývalý doktor Jaroslav Jirsa zdržoval u svého tchána v Košeci v politickém okrese Ilava.
Do hledáčku četníků se Jaroslav Jirsa opět dostal již v listopadu roku 1935. Tehdy byl vyšetřován případ vyloupení pokladny Živnostenského úvěrního ústavu v Popradě, při kterém došlo k odcizení 12.000 Kč a šperků v celkové hodnotě 20.000 Kč.
Poté co se zjistilo, že Jaroslav Jirsa byl v době činu v Popradě, byl bratislavskou pátrací stanicí na základě dožádání četnické pátrací stanice v Levoči zatčen.
Přitom bylo zjištěno, že v inkriminovanou dobu skutečně nebyl doma a při výslechu vrchnímu strážmistru Procházkovi tvrdil, že byl onu noc v Bratislavě.
Jirsovo tvrzení však obstálo pouze do doby, než u něho byla provedena domovní prohlídka a v jeho věcech byl nalezen zápisník s poznámkami o železničním spojení do 200 kilometrů vzdáleného Popradu, a navíc byl v zápisníku plánek místnosti, který se naprosto shodoval s kanceláří, v níž byla v Popradě vyloupena pokladna.
Ani skutečnost, že Jaroslav Jirsa začal organizovat vyloupení pokladen mimo staniční služební obvod bratislavské četnické pátrací stanice mu nepomohla.
Příspěvek byl zpracován podle právě vydané knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, z nakladatelství Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
