Od počátku měsíce května roku 1931 se dočkala četnická stanice Horní Blatná v politickém okrese Nejdek v Čechách velkých změn. Ze třímužové četnické stanice se po dlouhých letech stala stanice čtyřmužová a kromě toho se po pensionování dosavadního letitého velitele četnické stanice vrchního strážmistra Františka Žabky se stal praporčík Václav Praus jejím velitelem.
V noci na úterý 5. května 1931 byla hornoblatenská četnická stanice vyrozuměna o vloupání do nedalekého poštovního úřadu. Poštmistr mající byt v témže domě byl v noci probuzen značným hlukem a v chodbě domu přistihl dvojici neznámých mužů, kteří se okamžitě po jeho spatření dali na útěk.
Přítomný staniční velitel se na místo okamžitě vypravil se strážmistrem Rudolfem Plevkou. Zde bylo zjištěno, že se neznámí pachatelé snažili vniknout do místnosti poštovního úřadu, a to probouráním zdi z chodby domu, čímž probudili poštmistra, který zde působil od roku 1929.
Poštovní erár měl štěstí, neboť v pokladně poštovního úřadu se od pondělka nacházelo značné množství peněz.
O pokusu vloupání do poštovního úřadu byly vyrozuměny okolní četnické stanice, které okamžitě začaly pátrat po dvojici neznámých lupičů.
V sedm kilometrů vzdálených Nových Hamrech příslušník tamní četnické stanice strážmistr Hugo Bedřich Tenzer přistihl na tamním nádraží neznámého muže s aktovkou, který hodlal nastoupit do vlaku právě odjíždějícího na Prahu.
Jelikož strážmistr nalezl v mužově aktovce velmi početné kasařské náčiní, prohlásil jej ihned za zatčeného. Ve staniční služební kanceláři bylo zjištěno, že se jedná o 24 roků starého Jaroslava Šmehlíka.
Vzhledem k nálezu úplného kasařského náčiní v aktovce nemohl Šmehlík tvrdit, že je v Nových Hamrech s čistými úmysly.
Když se do kanceláře železniční stanice dostavil velitel místní dvoumužové četnické stanice praporčík Václav Prokop, začal Šmehlík vzteky bez sebe a zdecimovaný nezdarem na poštovním úřadě, a navíc s rychlým dopadením hovořit. K překvapení četníků udělal výjimku ze zásady, že zločinec nikdy neprozradí jméno svého komplice.
V plzeňské trestnici na Borech, když si odpykával poslední trest za vyloupení osmnácti pokladen, z nichž byl usvědčen, tak se seznámil s bývalým aktivním nadporučíkem Ludvíkem Konopáskem. Ten, když odešel z vojenské služby, tak obdržel místo coby poštovní úředník právě v Horní Plané. A později v roce 1929 se dokonce stal poštmistrem v nedalekém Salmthalu. Zde ve funkci poštmistra Konopásek ale zpronevěřil dvacetosm tisíc korun a za spáchaný zločin zpronevěry mu byl soudem uložen trest ve výši 15 měsíců těžkého žaláře.
Právě v mužské trestnici na Borech se Konopásek se Šmehlíkem domluvili, že až vyjdou „ven“, tak že „udělají“ pokladnu na poštovním úřadě v Horní Blatné, kde byl Konopásek vzhledem ke svému dřívějšímu působení velmi dobře obeznámen s místními poměry.
Poté, co se dostali na svobodu, tak se skutečně vypravili do Horní Blatné, kde však byli při dobývání se do místnosti kanceláře poštovního úřadu vyplašeni. Aby se jim lépe prchalo, tak se rozdělili.
Na Konopáskovu adresu si ještě Šmehlík ve vzteku ulevil, že neumí nejen nehlučně bourat zeď, ale ani pořádně svítit zlodějskou lucerničkou.
Šmehlík byl spolu s corpora delicti, svým kasařským náčiním, a s podrobnou zprávou o zatčení dodán do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Nejdku.
Po uprchlém Ludvíku Konopáskovi vyhlášeno pátrání a po několika dnech byl dopaden příslušníky četnické stanice v Toužimi.
Oba zločinci se záhy sešli ve věznici krajského soudu v Chebu při vzájemné konfrontaci a následně po odsouzení chebským krajským soudem putovali opět do mužské trestnice na Borech.
Penzionovaný vrchní strážmistr Žabka mohl být v spokojen, neboť v praporčíku Prausovi měl důstojného nástupce.
Příspěvek byl zpracován podle právě vydané knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, z nakladatelství Pragoline. Kniha je k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a bude vydána i v elektronické podobě. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
