Přihlášení

Právě přítomno: 89 hostů a žádný člen

Uživatelé
6
Články
36
Počet zobrazených článků
51524

Neděli 4. března 1928 měl strážmistr Josef Oplištil, vůdce služebního psa jménem Ada, přemístěný od počátku roku z důvodu zřízení pátrací stanice, aby jí byl v případě potřeby se svým svěřencem Adou k dispozici, z četnické stanice v Čáslavi do Kutné Hory na tamní četnickou stanici, volnou. Po absolvování povinného hodinového denního výcviku Ady se odebral vlakem do Čáslavi, aby se zde mohl setkat se svojí milou a strávit s ní hezký den.

Když v podvečer, čekal na čáslavském nádraží, ozbrojen pouze poboční zbraní – bodákem, na příjezd vlaku do Kutné Hory, povšimnul si, jak se k nádraží zrychleným krokem blíží strážmistři Jan Boula a Emanuel Chalupecký. Od svých bývalých kolegů se strážmistr Oplištil dozvěděl, že ve vlaku od Kolína jede jakýsi vojín, který v Kolíně střílel po policejním strážníkovi. Kutnohorská pátračka je již na cestě.

V té chvíli však již nezbývalo mnoho času přemýšlení o taktice zákroku, neboť vlak od Kolína již vjížděl do nádraží. Četníci se rozestavili tak, aby byli kryti stavbami a na kolejích odstavenými vagóny.

Když vlak zastavil na nástupišti, vystoupil z něho mezi cestujícími i jakýsi vojín, na němž bylo vidět, že je uřícený. Přestože se vojín okolo sebe rozhlížel a bylo zřejmé, že je neklidný, tak byl, aniž si toho stačil všimnout, obklíčen trojicí četníků a jeho hrudi se dotýkaly bodáky na karabinách strážmistrů Bouly a Chalupeckého. Slovy: „Ve jménu zákona ruce vzhůru!“ jej hřmotným hlasem oslovil strážmistr Oplištil a záhy vojína spoutal svěracími řetízky podanými strážmistrem Chalupeckým. Ačkoliv se přitom snažil klást odpor.

Při osobní prohlídce konané v kanceláři přednosty železniční stanice byl u zatčeného nalezen ostře nabitý sedmiranný browning ráže 6,35 milimetru a krabička, v níž bylo dalších 9 nábojů stejné ráže. Při prohlídce zbraně bylo zřejmé, že se z ní před nedávnem střílelo. Při prvním výslechu četníky vojín popřel, že by střílel, ale zároveň uvedl, že byl připraven na odpor a předpokládal, že svoji svobodu bude hájit za jakoukoliv cenu.

Po příjezdu hlídky pátrací stanice byl vojín předán nedalekému posádkovému velitelství 21. pěšího pluku. Zde bylo zjištěno, že se jedná o 23 roků starého Antonína Rouska z Dobrošova u Náchoda, který si jako spolupachatel krádeže skvostů z náchodského zámku již odpykal 18 měsíců trvající žalář. Po propuštění byl předán coby vojín k 9. rotě 21. pěšího pluku v Čáslavi. Od jeho nadřízených bylo zjištěno, že vojín Rousek v noční době opouštěl kasárna a páchal v okolí Čáslavi krádeže. To byl důvod, že u sebe vždy měl dostatek peněz. Pro pátrací stanici z toho vyplynul úkol, zpracovat přehled neobjasněných krádeží, ke kterým došlo v Čáslavi a jejím okolí za dobu, po kterou zde je Antonín Rousek na vojně. Dále bylo výslechem Rouskových kolegů zjištěno, že vždy ze soboty na neděli zajížděl na noc ke své milé do Kolína. To znamenalo, že jeho působení bylo na daleko větším území, než se vrchní strážmistr Kousal původně domníval.

Po přejezdu hlídky pátrací stanice do Kolína, což bylo až ve večerních hodinách, bylo od tamních četníků zjištěno, že v dopoledních hodinách nabízel Rousek ke koupi zámečníku Ladislavu Antošovi zánovní pánské kolo. Jelikož se Antošovi zdálo nabízené zboží podezřelé, upozornil na vojína policejního strážníka Štěpánka a spolu začali vojína ujíždějícího na kole pronásledovat. Pronásledovaný však zajel do slepé uličky k cukrovaru. Když zjistil, že je v pasti, odhodil kolo a nesený balík, v němž se nacházel pánský smokingový oděv, přelezl plot dráhy a prchal dále přes koleje podél Labe k Draslovce, k Feldmanově továrně, podél cihelny a dále polepským údolím až k Holečkovu mlýnu v Polepech, kde jej pronásledovatelé dohnali. Zde se ukryl za vysoký břeh v poli a dvakrát vystřelil po policejním strážníku Štěpánkovi, aniž by jej zasáhl. Potom se ukryl do kanálu u mlýnského kola naplněného vodou. V tu dobu již na místo přispěchali občany zalarmovaní četníci. Rousek využil chvíle, kdy se četníci s jeho pronásledovateli domlouvali na dalším postupu, a prchl hlubokou cestou pod most čerčanské dráhy a dále běžel do Hlízova, kde kolem půl šesté skočil do vlaku jedoucího na Čáslav.

Ke kolu bylo dodatečně zjištěno, že bylo týž den odcizeno kolínskému staviteli Janu Hroudovi a smokingový oblek byl odcizen předchozího dne rolníku Jaroslavu Skálovi v Poříčanech. Z toho bylo zřejmé, že obvod Rouskova působení je skutečně rozsáhlý.

V noci z neděle na pondělí se však Rouskovi podařilo pomocí lsti uprchnout z posádkového vězení. Požádal totiž službu konajícího vojína, aby mu podal vodu a po otevření dveří cely jej omráčil úderem kbelíkem do hlavy a uprchl. Přestože po prchajícím vězni druhý strážný opakovaně vystřelil, podařilo se Rouskovi uprchnout.

Díky tomuto svému kousku byl Antonín Rousek v tisku označován za následovníka obávaného a před půl rokem popraveného lupiče pokladen, několikanásobného vraha a vojenského zběha Martina Leciána.

 


Novinový článek o Antonínu Rouskovi

 

Zatímco kolínské četnictvo pátralo po dívce, za kterou měl Rousek pravidelně dojíždět, na kutnohorskou pátrací stanici docházela hlášení o případech, kterých se Rousek dopustil po svém útěku z vojenského vězení. U Zbýšova odcizil jednomu rolníkovi civilní oděv a nedaleko odtud odhodil do silniční stoky svoje vojenské kalhoty a košili.

V noci ze středy na čtvrtek na úterý se vloupal v Okrouhlici u Německého Brodu do budovy poštovního úřadu a vyloupil zde pokladnu. Jelikož pokladna vážící téměř dva metrické centy byla vyhozena oknem do dvora z budovy poštovního úřadu a byla odtažena zhruba 400 metrů za obec, bylo zřejmé, že Rousek pracoval nejméně s jedním společníkem. Nářadí, kterým byla pokladna vyloupena, bylo krátce předtím odcizeno v místní klempířské dílně Čestmíra Holana. Z vypáčené pokladny bylo odcizeno 3.528 Kč a 70 haléřů.

Dále v Kozohlodech u Golčova Jeníkova ukradl v tamním hostinci věnec vuřtů a 100 Kč. Stále se rozšiřující výčet činů spáchaných na útěku doplňoval přehled činů, z jejichž spáchání byl Rousek podezřelý v době své vojenské služby v Čáslavi postupně zpracovávaný strážmistrem Oplištilem.

 Ve snaze ztížit postup jej pronásledujících bezpečnostních orgánů, hodil blůzu a čepici svého vojenského stejnokroje do vagónu se dřívím, který jel do Rakouska. Čáslavská četnická stanice se o tom dozvěděla v polovině března z hlášení četnické stanice v Guttenbrunnu v Dolních Rakousích. Na štítku vojenské blůzy byla uvedena firma krejčího Korbele z Čáslavi. Ten po předložení z Rakouska zaslané blůzy uvedl, že ji před časem šil právě vojínu Rouskovi. Jak čepice, tak i blůza byly potřísněny krví, čepice na štítku a blůza na límci. To potvrzovalo skutečnost, že byl Rousek při svém útěku zraněn některou z ran vypálených po něm strážným.   

V noci na 28. března 1928 Rousek dokonce vyloupil v Hradci Králové pokladnu úřednického družstva a odcizil z ní 150 Kč a 9 bedniček nakládaných rybiček, které byly jeho zamilovanou lahůdkou. Po necelém týdnu byl Antonín Rousek zatčen příslušníky pátrací stanice o okresního četnického velitelství v Hradci Králové.  

Dopadený Antonín Rousek podléhal vzhledem ke svému stavu vojenskému trestnímu zákonu a byl vojenským soudem žalován pro zločiny pokusu vraždy, veřejného násilí, zločin krádeže, zločin porušení subordinace a řadu dalších menších deliktů.

 


Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.


NOVÉ

Zeiss-Ikon AG Goerz-Werk, Berlin-Zehlendorf v předválečném Československu

Článek je vzpomínkou na opravdu nejlepšího sběratele zámečnických výrobků se značkou Zeiss-Ikon...

V plné kondici

Ve středu 22. listopadu 1933 telefonicky dožádala četnická stanice Šoporňa v politickém okrese...

Úlomek

V noci z pondělí na úterý 7. listopadu 1932 měli štábní strážmistři Josef Šulc a Alois Podhájský z pětimužové...

Druhý Lecián

Neděli 4. března 1928 měl strážmistr Josef Oplištil, vůdce služebního psa jménem Ada, přemístěný...