Ohledání provádí vyšetřující soudce a v případech méně důležitých, kdy se soudce na místo sám nedostaví, provádí ho bezpečnostní úřady (četnictvo). Je třeba pečovati o to, aby stopy a známky trestného činu zůstaly, pokud možno, až do soudního ohledání neporušeny.
Ohledání je činnost, při které vlastními smysly nabýváme znalostí důkazních prostředků pro trestní řízení důležitých. Je to tedy nejspolehlivější a nejpřesvědčivější způsob nabytí důkazních prostředků. Účelem ohledání je především zjistiti objektivní skutkovou podstatu trestného činu to je vnější zjevy, které čin provázejí, dále pak vše to, co svědčí o pachatelství a co má vliv na druh a výši viny. Ve druhé řadě může býti účelem ohledání zjištění věrohodnosti údajů obviněného a svědků. Předmětem ohledání mohou býti okolí a místo spáchaného činu, věci movité i nemovité, dále pak i osoby.
Ve čtvrtek 19. února 1931 se do kanceláře čtyřmužové četnické stanice Ďáblice v politickém okrese Praha-venkov dostavil místní povozník Josef Havelka a oznámil, že mu z pokladny v kanceláři jeho povoznictví bylo odcizeno rovných 100 tisíc korun!
Přítomný velitel četnické stanice vrchní strážmistr František Došek o tak závažném případu ihned telefonicky vyrozuměl pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze-venkově a vyžádal vyslání její hlídky se služebním psem.
Sám se poté vydal spolu se strážmistry Aloisem Saramakem a Františkem Šimečkem na místo, přičemž poslední z osazenstva četnické stanice strážmistr Josef Novák zůstal v četnických kasárnách coby pohotovostní četník.
Vrchní strážmistr Došek se ve dvoře v čísle popisném 45, v němž má Havelka garáže, sklad benzínu a malou zděnou kancelář své firmy, dozvěděl, že předchozího dne okolo 23. hodiny večer uložil částku 100.000 Kč do pokladny ve své kanceláři.
Když ráno okolo 5. hodiny přišel šafář do dvora, zjistil, že jsou dveře do kanceláře neuzamčeny a spatřil v místnosti vyloupenou pokladnu.
Motokolo pátrací stanice s postranním vozíkem přivezlo hlídku, kterou vedl vrchní strážmistr Josef Jindrle, vedoucí síla pátračky a spolu s ním přijel i strážmistr Václav Znamenáček se služebním psem Flora.
Vůdce služebního psa se snažil uvést svého svěřence na stopu, což se zprvu nedařilo, neboť Flora byla rušena zuřivým štěkotem přítomného psa, patřícího Josefu Havelkovi a zároveň zápachem benzínu skladovaného v místnosti vedle vyloupené kanceláře. Po chvíli Flora zaznamenala stopu pachatele, kterou však vypracovala pouze na ulici, kde ji vzhledem k pohybu velkého množství osob ztratila a již se jí stopu znovu nepodařilo nalézt.
Strážmistr Antonín Stejskal rovněž z pátračky vyfotil situaci na místě činu a pořídil jeho náčrtek. Vyloupená pokladna byla zastaralého typu a byla vyloupena dosti neobvyklým způsobem v okolí zámku. Rovněž tak použité nástroje nebyly nijak odborně vyrobeny. Uvnitř pokladny se nacházela pouze účetní kniha a několik dokladů.
Vrchního strážmistra Jindrleho zarazilo, že dveře od sousední místnosti sloužící jako sklad benzinu, z níž se pachatel původně chtěl do kanceláře probourat zdí, byly i po pachatelově odchodu uzamčeny.
Přitom proti kanceláři se nachází přízemní obydlený domek. Přesto, že dvůr hlídal Havelkův pes, obyvatelé sousedního domu v noci neslyšeli štěkat velmi zlého Havelkova psa, nezaznamenali žádný pohyb osob ani žádné jiné podezřelé zvuky.
Povozník a majitel lomů 27 roků starý Josef Havelka, který žil se svým otcem rovněž v Ďáblicích, ale o několik domů dále, při výslechu prováděném vrchními strážmistry Jindrlem a Doškem uvedl, že v poslední době na něho jeho věřitelé naléhali, aby vyrovnal své dluhy, do toho všeho on musel chystat svoji veselku. Proto požádal Mělnickou hospodářskou záložnu, u níž má otevřený firemní účet, aby mu vyplatila 100.000 Kč. Záruční listiny však musel vzhledem k výši částky podepsat i jeho otec. Jelikož se tomu Havelka starší vzpíral, pozval jeho syn úředníka záložny pana Lisku, aby požadované peníze přivezl s tím, že požadované listiny budou podepsány. Tak se taky stalo. Jelikož však měl Havelka obavy, aby peníze jeho otec nevzal a nepoužil na zaplacení hypotéky, nenechal je v bytě, ale uložil je ještě pozdě večer, okolo 11. hodiny v pokladně ve své kanceláři. Pokladnu i kancelář uzamkl a odešel domů spát. Ráno byl informován šafářem o vloupání do kanceláře a vyloupení pokladny. Proto šel hned případ oznámit četnictvu, aniž by se ve dvoře zastavil. Dále uvedl, že jeho jinak zlý pes neštěkal, jelikož mu pachatelé hodili nějaké maso zabalené do novin a byl přežraný.
Motorové kolo pátračky bylo vysláno do Mělníka, aby byla prověřena výpověď poškozeného. Dále tam bylo zjištěno, že Havelkovi jsou pojištěni i proti loupeži na hotovosti a cenných papírech do 100.000 Kč, avšak uvedená pojistka se vztahuje na Havelku staršího a jeho domácnost, nikoliv na firmu jeho syna.
Vzhledem k řadě nejasností byl Josef Havelka zatčen a spolu s podrobnou Zprávou o zatčení s uvedením dosud zjištěných informací, a hlavně nejasností a rozporech v nich, byl předveden před vyšetřujícího soudce pražského trestního soudu na Pankráci JUDr. Velebného.
Zde se po delším zapírání za přítomnosti vrchního strážmistra Jindrleho z pátračky doznal, že je ve spojení s ďáblickým kasařem Weisem, s nímž se domluvil, aby pokladnu za 10.000 Kč vylámal. Trpí totiž finanční tísní a v sobotu má mít veselku. Proto si vypůjčil v Mělnické záložně 100.000 Kč a vymyslel plán, jak od pojišťovny získá dalších sto tisíc na vyplaceném pojistném. Z obdržené stotisícové částky zakopal 90.000 Kč pod práh chlívku na dvoře rodinného statku a do pokladny vložil pouze 10.000 Kč. V noci zůstal v kanceláři s pokladnou, kam za ním přišel kasař Weis se svým lupičským náčiním. Pod jeho dohledem kasař v klidu pokladnu vyloupil, vzal si slíbených deset tisíc a odešel domů. Nemusel se obávat ani překvapení ani jinak velmi zlého hlídacího psa. Tím se vysvětlilo i to, proč byly dveře sousední místnosti, odkud se pachatel původně pokoušel do kanceláře probourat zdí, opět pečlivě uzamčeny a jak se pachatel dozvěděl, že je v pokladně údajně uloženo nebývale velké množství peněz. Uvedený plán Havelka údajně uskutečnil na radu svých přátel.
Na základě těchto informací, byl pražskou pátračkou zatčen 30 roků starý lupič pokladen Alois Weis z Ďáblic, který byl dodán do vazby pražského trestního soudu. Při svém výslechu před vyšetřujícím soudcem uvedl, že se s povozníkem Havelkou seznámil příležitostně, tento mu prý propůjčil na úvěr část stavebního materiálu. Když jej Havelka upomínal o zaplacení dluhu a on neměl peníze na splacení, dohodli se na fingovaném vyloupení pokladny, za což pro něho byla domluvena odměna 10.000 Kč a odpuštění dlužné částky. Po několika dnech strávených ve vazbě Weis prozradil, kde má uloženo svoje kasařské náčiní a částku 10.000 Kč. Obojí bylo pražskou pátračkou nalezeno a jako corpora delicti předáno vyšetřujícímu soudci.
Na Havelkou udaném místě bylo v jeho statku skutečně nalezeno 90.000 Kč, které již byly okousané od myší.
Vzhledem k jeho doznání byl Josef Havelka vyšetřujícím soudcem JUDr. Velebným ponechán na svobodě.
Hlídka pražské četnické pátračky
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Obálka knihy Četnická abeceda
