K původním novinkám, kterými 16. století obohatilo fond uzamykací techniky, patří visací zámky se šroubovým klíčem. Nejstarší dosud známa písemná stopa po nich byla zjištěna ve Vratislavi, kde se r. 1545 předepisuje tento výrobek spolu se dvěma dalšími zámky jiného typu k mistrovské zámečnické zkoušce.
Ve sbírkách po celé Evropě nejsou tyto visací zámky nijak vzácné a vzhled některých z nich budí dojem, že jejich původ může být ještě starší. V českých archeologických nálezech z předcházejících dob nejsou tyto zámky zachyceny. Používaly se až do 19. století a převládalo jejich prosté, funkční provedení, navazující na vnější tvar pružinových poutových zámků, i když mezi nimi nechybějí ani ozdobnější výrobky. Ty jsou podle starší tradice vyztuženy ozdobnými připájenými kovovými pásky.
Typickým představitelem této kategorie visacích zámků je zámek s válcovým tělem, v kterém je silná pružina tvaru šroubovice zakončená kruhovou destičkou, nesoucí z jedné strany závorku a z druhé čep se závitem. V uzamčené poloze je závorka zámku silou pružiny tlačena do výřezu ve třmenu, při odemykání je vysouvána šroubovým klíčem, který se svou patkou (osazením na válcovém těle) opírá o čelo zámku a rotačním pohybem závitový čep vtahuje a pružinu stlačuje. Po uvolnění klíče lze zámek zavřít pouhým zaklapnutím.
U těchto visacích zámků známe tři typy soustav. První provedení má čep se závitem na povrchu a odpovídající klíč má tedy vnitřní závit. Druhý typ je v opačném provedení, kdy trubkový čep má vnitřní závit a válcový klíč této soustavy je opatřen vnějším závitem. U třetího typu plní funkci závorky přímo dutý trubkový čep, do něhož zasahuje třmen svým pravoúhle zahnutým koncem.
Ručně vyráběné závity byly i při zdánlivě stejných průměrech čepů a klíčů u jednotlivých zámků rozdílné, a tedy jsou nezaměnitelné. Tím plnily i funkci zámkových zábran. Vnitřní závit se někdy získával tak, že železný pásek odpovídajícího profilu, stočený do šroubovice podle vypilovaného vnějšího závitu, se vsunul trubky a zaletoval. Vzhledem k náročné ruční výrobě a poměrně složité manipulaci při odemykání byly tyto zámky nahrazovány visacími zámky jiných konstrukcí.
Systém šroubového klíče se objevil ještě na počátku 20. století u klíčových vložek do zámků. Jednalo se o výrobky značek Asecura, Polo, Wohnugswaechter a dalších. Občas se i dnes objeví tento systém u levných visacích zámků, které jsou již samozřejmě vyráběny továrně. Počet uzamykacích sestav těchto továrně vyráběných zámků je omezen hloubkou osazení na klíči a možností levého či pravého závitu.
Literatura:
Rasl, Z.: Závěsné zámky dvou tisíciletí z hlediska technického vývoje, Sborník NTM č. 2, NTM Praha, 1988
